Odchov
Chilobrachys andersoni

     Svůj první exemplář tohoto druhu jsem si pořídil ve 3. svleku a ponechal jsem ho v krabičce, ve které jsem si ho přinesl. Byl na suché rašelině a měl vytvořené krásné pavučinové hnízdo s mnoha průlezy. Ačkoli mi bylo doporučeno chovat pavouky rodu Chilobrachys na suchém substrátu, z literatury jsem se dozvěděl, že tito asijští sklípkani potřebují vysokou vlhkost. Byl jsem na rozpacích, ale nakonec jsem se rozhodl vlhkost zvýšit. Pavouka jsem choval při teplotě 25 °C (+- 2°C). Krmil jsem přiměřeně velkými cvrčky, které můj chovanec vždy vítal s „otevřenými chelicerami“ (* viz. dole). S příjmem potravy nikdy problém nebyl, pavouček lovil kořist stejně velkou jako on sám a málokdy nechal zbytek.

     V těchto podmínkách měl pavouk intervaly mezi svleky: 4.sv. – 13.11., 5.sv. – 29.12., 6.sv. – 16.2., 7.sv. – 24.3., 8.sv. – 13.5., 9.sv. – 1.9. Pohlaví jsme určili v 10.sv. – 21.1, ve svlečce byla jasně viditelná spermatheca. V 11.sv. - 27.7. se nám zdála již dostatečně velká na páření. Přes inzerci jsme zakoupili samce. Velice nás zarazila jeho velikost. Byl sotva poloviční jak naše holčička. Měl asi 10 cm v rozpětí nohou a naše samice měla necelých 6 cm v těle. Věděli jsme, že samci příbuzného druhu Chilobrachys huahini dosahují velikost až 20 cm v nohách a jsou tak nezřídka větší než samice.

      Navzdory našim obavám první páření 2.8. proběhlo skvěle. Samec asi 15 min bubnoval předními nožičkami a makadly o sebe a o pavučinu. Samice byla celou dobu v noře, jakmile se samec přiblížil k ústí nory, tak mu odpověděla zaklepáním. V okamžiku, kdy jí poklepal na zadeček, se prudce otočila a začala vylézat z nory. Samec utekl, ale i nadále bubnoval a již opatrněji se přibližoval k samici. Po asi 30ti minutách námluv, mu samice znovu odpověděla. To byl zřejmě signál, na který čekal. Došel až k ní a začal jí poklepávat na konce předních nohou. Samice mu poklepávání a hlazení opětovala a po chvíli se mu sama přizvedla. Samec bez obtíží zasouval oba bulby. Samice po celou dobu nejevila známky agresivity. Po páření zalezla zpět do nory, začala se čistit a samec beze spěchu odešel. Druhý den večer se samec přečerpal. Jelikož jsme chtěli mít jistotu a při páření nebyly problémy, rozhodli jsme se ho zopakovat.

     Druhé páření zpočátku probíhalo obdobně. Námluvy však byly výrazně kratší. Samice i tentokrát samci pomáhala, ale při vlastní kopulaci se situace změnila. Samice začala samce velmi důrazně přetlačovat a snažila se ho natlačit do nory. Samec se naštěstí vysmeknul, ale museli jsme samici zadržet pinzetou, aby ho přestala pronásledovat. I přes naši snahu se jí podařilo samce kousnout, naštěstí přišel pouze o pravé makalo. Samici jsme důkladně krmili sarančaty, myšími holaty a cvrčky.

     Kokon vytvořila 31.12., měl 4 cm v průměru. Po měsíci při teplotě až 28 °C jsme kokon odebrali a nalezli cca 200 ks krásných zdravých vajíček. Kokon jsme zašili a vrátili samici, která ho ochotně přijala. Zhruba po 10-ti dnech samice vypustila L2. Nechali jsme je u ní v hnízdě, kde se po dalších 10ti až 14ti dnech začali svlékat. Protože mláďat bylo tolik, rozhodli jsme se nechat několik mláďat i nadále v pavučině u samice a s ostatními zkusit skupinový chov. V následujícím měsíci jsme nalézali různě po pokoji malé pavučinové punčošky na všech vlhkých místech. I to potvrzuje náš názor, že Chilobrachyse vyžadují vyšší vlhkost. Zapomněli jsme totiž, že samice má ve svém teráriu poměrně velké větrací otvory, kterými prcci snadno utekli. Protože po měsíci nezůstalo u samice v hnízdě ani jedno mládě předpokládáme, že i v přírodě mláďata hnízdo samice postupně opouští. Dále jsme zjistili, že při vhodném krmení je skupinový chov možný do 4.-5. svleku bez větších ztrát. Je však nutné upozornit, že ke kanibalismu může docházet už ve 3. svleku. Přesto bychom však skupinový chov do cca 4. svleku doporučili. Pozorovat mladé Chilobrašíky ve společném hnízdě a při lovu opravdu stojí za to.

     12. svlek měla samice 29.6. a dosáhla 7 cm v těle. Růst se nezastavil ani v pozdějších svlecích. Samice tohoto druhu jsou mohutné a snadno dosahují 8mi a více cm v těle. Žijí v pavučinových hnízdech, částečně zapuštěných do substrátu, případně v norách. Terárium doporučujeme minimálně 30x30x20cm (DxŠxV) vybavené miskou s vodou, kůrou (kůrami) opřenou o stěnu a vrstvu podkladu minimálně 7 cm.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp 8/2009, úpravy 5/2011

             

* Chelicera viz popis č.5