Odchov
Brachypelma vagans

      Pavouky tohoto druhu jsem dostal v prvních svlecích. Zpočátku jsem zkoušel chovat více jedinců pohromadě, bohužel tento druh je (stejně jako celý rod Brachypelma) pro skupinový chov nevhodný. Vyhovuje teplotní rozmezí 22 - 27°C. Možný je noční pokles až k 18°C. Nutná je vyšší vrstva substrátu - způsob života je zemní, částečně norový. Oproti ostatním běžně chovaným druhům, jako jsou smithi a emilia, vyžadují vlhčí substrát. V přírodě vytváří kolonie. Mláďáta v zajetí dobře příjmala potravu a svlékala se každé dva měsice až do 6.sv.

      Po té se intervaly mezi svleky prodloužily na 5 - 7 měsíců. V 9. svleku jsme ve svlečce našli spermatéku a byli jsme si tedy jistí, že se jedná o samici.

     Ve 12. svleku jsem se rozhodli samici napářit. Sehnali jsme staršího samce - asi rok a půl po adultním svleku. Příliš jsme nevěřili, že by z toho mohl být úspěšný odchov, ale samec stále čerpal. Páření jsme několikrát opakovali, vždy proběhlo bez problémů. Námluvy netrvaly nijak dlouho, stějně tak samotná kopulace. Pářit jsme zkoušeli u samice v teráriu a nakonec i venku na trávě. Páření vždy proběhlo v klidu.

      Asi 4 měsíce po páření samice vyrobila kokon, který držela necelé tři měsíce. Pak ho sama roztrhla a vypustila asi 200 mláďat ve stádiu L2, které se záhy svlékli do 1. svleku. Prckové se brzy rozutekli. Hnízdo samice opouštěli v řadě jeden za druhým, následovali prvního jedince po pavučinovém vlákně, které za sebou nechával.

      Závěrem lze říci, že Brachypelma vagans je svoji povahou i nároky na životní podmínky vhodná pro začínající chovatele. Tento krásný druh lze v zajetí i velmi snadno množit. Jedinou nevýhodou je, že někteří jedinci při vyrušení vyčesávají žahavé chloupky.

(c) Petra Koppová a Martin Kopp 8/2009, úpravy 5/2011